To výše zmíněné je pochopitelně poněkud nadsazené. Mikroorganismy v bazénové vodě se nejspíše jeho majiteli neposmívají, a už vůbec ne zlomyslně. Ty si v oné vodě, mají-li tu možnost, pouze lebedí a spokojeně se množí. Ke spokojenosti své, ovšem k nespokojenosti právě onoho majitele, kterému důsledky jejich existence nejsou logicky ani trochu po chuti.

Když totiž není bazénová voda náležitě chemicky ošetřená, mikroorganismy se v ní množí, maje tam pro svou existenci příznivé podmínky. A přitom znečišťují bazén, činí vodu v něm nevzhlednou a potenciálně i zdraví koupajících se lidí ohrožující.

A proto je záhodno jednat tak, aby se v oné vodě mikrobům, baktériím a řasám dařit přestalo. Aby ustalo jejich množení a aby i ty už tam žijící vzaly za své. K čemuž slouží bazénová chemie. Ta se do onoho bazénu vpraví v ideálním množství a odvede svou práci.

Ovšem je nasnadě, že ony preparáty nemají rozum a samy se po celém bazénu rovnoměrně nerozplynou. Aby se rozpustily ve vodě rovnoměrně, je jim třeba pomocník jménem plovák.

Plováky lze rozdělit v podstatě na tři druhy:

a)      Klasické, jež jsou levné a slouží k dávkování tabletové chemie tím způsobem, že se do nich vloží tableta a tyto se s ní nechají plout po hladině. Voda takovou plující tabletu postupně rozpouští a umožňuje účinné látce rozplynout se ve vodě rovnoměrně.

b)      Poloautomatické, jež jsou sice trochu dražší, ovšem na oplátku umožňují vložení několika tablet současně, čímž se člověk zbaví potřeby neustále myslet na doplňování. Tento typ plováku je třeba umístit do filtračního okruhu.

c)      Automatické, jež stojí až desetitisíce, ovšem odvedou také daleko více práce, protože současně i vyhodnocují kvalitu vody a samy následně dávkují potřebné množství chemikálií.

Je tedy na tom kterém majiteli bazénu, pro jakou variantu se rozhodne. Ovšem ať tak či onak, dosáhne kýženého efektu. Mikroorganismy rázem přejde smích a pro člověka bude radost se do té vody ponořit.